Upínání podtlakem přímo na stůl

V situaci, kdy je spodek obrobku rovný a kdy nebudu řezat až ke spodnímu okraji polotovaru, volím upnutí přímo na desku stolu.

Blok materiálu zarovnám s osou Y. Mám pro to udělanou "rysku" ve stole.

Obrobek leží na dvou vývodech odtahu vzduchu. Obrábím tak XPS, polotovar drží na stole dostatečně pevně, vysavač mám nastavený na nejnížší výkon. Nulu najíždím v ose Z na desku stolu a v osách X-Y na pomyslný roh kousek od rohu polotovaru s rezervou 5 až 10 mm.

Nulu Z umísťuji na stůl záměrně. Mám tak jistotu, že nezajedu při nějakém omylu do stolu. Kdybych měl nulu na horním povrchu polotovaru, stačí se splést a použít místo desky tloušťky 30 mm desku o 10 mm nižší a neštěstí je hotovo.

Taktika

V případě, že řežu díly z nějaké složitější sestavy, zakládám si další výkresy (design) - říkám jim řezací plány. To v případě, že řežu 2D. Třeba jeden řezací plán pro díly řezané z překližky tlusté čtyři milimetry a druhý pro díly řezané z prkýnka balzy dva milimetry. V nich si díly srovnám jak potřebuji, abych využil dobře přířez materiálu a v nich připravím program pro CNC.

Do těch řezacích plánů přenáším díly - body příkazem Derive.

Pro přípravu řezání se přepnu z workspace DESIGN do workspace MANUFACTURE, a připravím program pro stroj.

Když mám připravit výrobu nějakého 3D dílu, dávám si do jména souboru slovo "výroba".

Důležité pro mě je, že když při sestavení dílů modelu přijdu na potřebu nějaké modifikace, změna ve výkresu se promítne do řezacích plánů automaticky! A i přegenerování programu pro stroj je snadné.