Létání
Aerovleky Lipence - Přistávání
Při soutěžním létání bylo úkolem v každém letu sednout na "dráhu".
Sedalo se na dráhu - obdélníku - a hodnotila se poloha modelu po dojezdu "na dráze". Model se tedy musel zastavit uvnitř vymezeného obdélníku. Pro létání dost nesourodých modelů je to asi optimální řešení. Přistání byla v drtivé většině pěkná a realistická.
Dráhy byly vytyčeny vápnem vysypanými čarami a byly dvě pro různé směry větru.
Jejich rozměry cca 10 x 40 m Lipenečtí výborně trefili!
Jediné, co by se na tomto systému dalo vylepšit je označení rohů obdélníka - "prahů dráhy". Mohlo by tam být něco, co pilot který se přesouvá z místa startu k dráze na přistání mohl při letmém pohledu dolů snadno identifikovat.
Stačil by kus bílé látky.
Aerovleky Lipence - Diplomy
Když Tomáš Fiala chtěl po svých kolezích z klubu vypsání diplomů pro všechny účastníky soutěže a oni frfňali, že to je zbytečné, tak i já si v duchu říkal: "K čemu to je? Kus papíru. A stejně o nic nešlo."
Potom jsem byl rád, že jsem diplom dostal, a i jiní byli rádi a pečlivě si ho střežili. I když skončili v hloubi závodního pole jako já. I to vyhlašování výsledků je s diplomy důstojnější.
K vyhlašování výsledků ještě připojím jeden zážitek. Na akci jsem jel, abych se osobně setkal s lidmi, se kterými jsem se znal dosud jen z mailů, a taky si pořádně zalétat. To závodění bylo jaksi navíc. Když jsem ale potom stál v půlkruhu závodníků při vyhlašování výsledků a Tomáš četl osmnáctého, devatenáctého, dvacátého a moje jméno stále nepadalo, tak už jsem tak odhadoval, kolik že nás vlastně v tom půlkruhu stojí a zda nakonec nepůjdu pro diplom jako úplně poslední! Nešel. Za mnou šli ještě jiní :-)
Aerovleky Lipence - Vlekaři
Tři dny od rána do večera do tmy nás do výšin tahali:
Mirek Kolomazník, Tomáš Fiala, Vojta Souček ...
... Ivan Kasl (na fotografii je se svojí větší Zlínkou) ...
... pan Cita se svojí Wilgou ...
a Stanislav Šimeček
Vytíženost vlekařů je veliká. Létají opravdu celý den. Počet startů během jednoho dne je určitě přes 150! Kolik je to startů a přistání u jednoho vlekaře! Kolikrát musí tankovat! Kolikrát dobíjet! A kolik se asi probendí benzímu!
Aerovleky Lipence - Co jsem nestihl
Protož jsem na akci sám létal a byl jsem na létání hodně nadržený, nestihnul jsem spoustu dalších věcí. Občas mě mrzelo, že musím koukat nahoru na svůj model a nemohu sledovat někoho jiného nebo zároveň filmovat a fotit.
Jedním z takovýchto okamžiků byl let tohoto krásného Orlíka, jehož pilot prakticky na okruhu v nějakých 10 metrech zachytil stoupák a přeným kroužením udržoval "nuličku".
Já byl bohužel také ve vzduchu a tak jsem tento let mohl sledovat jen koutkem oka. Co bych za to dal, kdybych to kroužení mohl nafilmovat. Připomnělo mi to doby, kdy jsem jako kluk lehával v trávě vedle Vrchlabského letiště a pozoroval stejné větroně jak vytáčí termiku nad letištěm.
Po přistání jsem se ptal majitele modelu, zda model tak krásně krouží sám. Ale dostal jsem očekávanou odpověď. Je to jemná práce s kniply. Když to někdo umí, tak to pro ostatní vypadá snadné.
Aerovleky Lipence - Zázemí
Letiště MK Lipence má příjemnou letištní hospůdku:
Během soutěžního dne jsme my létající dostali poukázky na jídlo a pití. V hospůdce byly k mání stejky, buřty, limo, pivo, káva.
A ze stínu se odsud dal pozorovat cvrkot na letišti.
Já byl spokojený.
