Videa s Timberem

Po obědě

29.8.2017

Mám za sebou ranní létání, po obědě jedu k rybníku zas. Vyzvedávám zase Pavla, který si na mě chce cvičit focení. Já si taky vezu kameru se stativem a na letadle mám dole pod trupem GoPro Hero3+ Black Edition. Fičí jako blázen. Vítr duje mezi 5 až 7 m/s. Hned na začátku létání špatně odhaduji vzdálenost a končí to takto:

Letadlo spadlo do rákosí, nic se mu nestalo, ale kamera zmizela beze stopy. Třímetrové rákosí tvoří kupodivu přehledný "les", nalezení kamery se zdá snadné, ale po pěti minutách prolézání rákosí začínám mít nepříjemný pocit, že jsem o kameru přišel. Nakonec jsem ji našel, vodotěsné pouzdro rozšklebené, kamera zapíchlá v blátě, že z ní skoro nic nekoukalo, ale je v pořádku.

Pokračuji v létání už bez kamery na letadle, ale snažím se létat před objektivem kamery, kteriu mám na kraji rybníka na stativu. Z toho vzniká toto video:

Fouká tolik, že mi vítr převrací letadlo stojící na hladině. Ale vylétal jsem tři baterky a i při tom větru mě to bavilo. Nějakou dobu jsem musel zkousnout Pavlovo komandování: leť tudy, trochu vejš, ne, znova, ne, to bylo moc nízko, znova ..., ale výsledkem je tahle krásná fotka:

(kliknutím na foto zvětšíte)

Na silnici

Nedělní ráno. Na odpoledne máme s kluky domluvené létání na rybníku, já chci ale zkusit taky létání na kolech! "Přezouvám" tedy z plováků na kolový podvozek a ještě než se všichni vyvalí z postelí, jedu si zalétat s Timberem na starou opuštěnou silnici.

Demontáž plováků a montáž kol je záležitost na pět minut. Letištěm mi bude kus asfaltové silnice na výsypce, silnice odnikud nikam, kde nehrozí, že se objeví nečekaně auto. Asfalt perfektní, několik metrů široký, jen za jeho okrajem je terén pro letadlo tohoto rozměru trochu nevlídný. Velké kameny, tvrdé vyschlé stopy po náklaďácích.

Hned po přidání plynu a rozjezdu na první vzlet jsem si vzpomněl, co mě u těchto malých modelů vadí. Je to ten hrozný zvuk jízdy po tvrdém povrchu. Je to jako když náš kluk táhl po sídlišti za sebou plastovou Tatru. Ve videu, co jsem sem přiložil, je to dobře slyšet. Rachtání celého letadla, každý kamínek je slyšet. A nepomohou tomu ani mechová kola! I letadla, která vypadají maketově, tohle hrozně shodí.

Druhý nepřítel "asfaltového" létání je citlivost řízení na směrovku. Stačí jeden nepřiměřený nebo opožděný zásah do směrového řízení a ostruha pošle letadlo nemilosrdně mimo silnici. Je to při vzletu i při dojezdu při přistání. To se na trávě neděje. Hodilo by se mít ostruhu ovládanou jiným servem a pro vzlet a přistání zmenšit její výchylky.

V tomto videu jsem sestříhal "neúspěchy":

Tady jsem dal to povedenější:

Ve videu to vypadá jako bezvětří, ale pofukovalo kolmo na moji dráhu. Vítr slabý do dvou metrů, ale na tom asfaltu mi to přidělávalo dost práce. Když to shrnu, tak na asfalt už se s tímhle letadlem nepohrnu!

Za bezvětří

Nedělní odpoledne je podivně klidné. Bezvětří, trochu dusno, ale nevypadá to jako před bouřkou. Zkusím jet na rybník. Tentokrát sám, všichni jsou někde v čudu. Přidělávám na zkoušku na křídlo kameru Hawkeye Firefly Q6.

Dvakrát dvacet minut soustředěného létání. Bylo pěkné, jak na té zrcadlové hladině kreslila voda kapající z plováků. Oblétl jsem po startu velikánskou osmičku přes celý rybník a ta osmička byla na vodě celá vidět!

Noční létání SLČS

Už v úterý dávám výzvu v našem SLČS, zda se mnou kluci půjdou v pátek létat na vodu za tmy - noční létání. Jarda i Honza se hned hlásí a možná by přišel i Karel, ale nemůže sehnat plováky. Jsme domluveni na devátou, ale já si uvědomuji, že se dny zkracují a posouvám to na půl devátou.

Marně! V půl jsme u rybníka a zrovna začíná pršet. Koukám na radar a zadní okraj dešťového mraku by se přes rybník měl přesouvat ve 21:10. Sedíme v autě, na které bubnuje déšť, a tlacháme. Před devátou se objeví v zrcátku slunce těsně nad obzorem a přestává pršet. Ve 21:01 už montujeme letadla.

Začínáme Jardovým převráceným FunCubem a záchrannou akcí. Jarda je určitě rád, že se akce zdařila a Honza dotlačil jeho letadlo ke břehu, protože je třináct stupňů a to se mu do vody nechce. Honza bude muset svůj "rescue" člun ještě vybavit reflektory, protože ve tmě nad hladinou se nemohl dlouho do Jardova letadla trefit!

Potom už začíná třičtvtěhodina společného létání postupně ve stále větší tmě. Bohužel jsem nestačil všechno a nemám tak na film zachycené okamžiky, kdy jsme ve tmě ve třech ve formaci přelétávali nad břehem, chvílemi to trochu připomínalo záběry z filmu Blízká setkání třetího druhu. Ukázalo se, že létání ve tmě chce pečlivé soustředění. Naše letadla nejsou LEDkami prosvícená jako bývají někdy modely pro noční létání, kdy svítí celý trup a křídla, my máme jen poziční světla. Náklony letadla se tak ve tmě hůře "čtou" a blbě se odhaduje výška nad hladinou. Na konci dne, kdy už je opravdu noc, je létání spíše už jen hec, nejhezčí to je zhruba půl hodiny předtím, než se úplně setmí, kdy je ještě hladina čitelná díky odleskům zbytků světla a světla letadel už jsou pěkně vidět.

Noční létání se mi moc líbilo, klukům taky a určitě se ještě takto večer na rybník vydáme. Domů jsem si tentokrát od rybníka přivezl nejen spokojenost, ale taky pěkně promočené a zmrzlé nohy.

Tady jsou nějaké momentky z toho večera:

Noční létání

V pátek přijíždím z práce unavený a na létání nemám moc chuť. Lítat utahaný často končí nějakým karambolem. S přibývajícími hodinami a atmosférou podvečera ale názor měním a tak jsem začal domlouvat v SLČS večerní létání na rybníku na výsypce. Nakonec to neklaplo a tak jedu v půl deváté k rybníku sám.

Celý den fičelo, teď pofukuje zlehka přes metr. Slunce už je za obzorem, vzduch je krásně čistý. Prakticky to bude noční létání, protože pod horizontem je tma jak v pytli. Jsem zvědav, zda mi pomůže osvětlení modelu. V autě zbyl po jiné akci stativ, tak mě napadlo zkusit něco natočit. Je ale opravdu tma, jsem zvědavý, zda z toho vůbec něco bude.

Teď za mírného větru mohu zkoušet realistické vzlety. Fouká podél břehu a tak mohu startovat kousek od sebe. Tma je ale už velká. Když zalétávám dále nad rybník v malé výšce nad hladinou, vidím z letadla opravdu jen světla. Než se letadlo v mírné zatáčce začne přibližovat a vynořovat ze tmy, uplyne hodně vteřin, chce to klid a myslet na polohu letala. První baterku létám pro kameru. Ve snaze letět realisticky stoupám po odlepení z vody tak pomalu, že v zatáčce od sebe brknu plováky o vrcholky rákosí a než jsem stačil cokoli udělat, už letadlo viselo v rákosí. Nic se nestalo, ale boty jsem si zamáčel až po nárt.

Druhou baterku věnuji zkoušení letu se stabilizací. Ve výšce zapínám režim Stabilizace. Letadlo letělo v klidném vzduchu klidně, stabilizace na tom nic nezměnila, ale mám možnost vyzkoušet řiditelnost letadla. Ta je v pořádku. Až když vyklesám nad hladinu, kde je mechanická turbulence od mírného větru, je vidět, jak stabilizace let vyhladí. Poznat to je taky při vzletu, kdy letadlo krásně drží stopu. Stabilizace usnadňuje pilotáž, pracuje podle mě korektně. Vůbec jsem si nehrál se ziskem, míra stabilizace a řiditelnost modelu je tak akorát. Zkusit se to ale musí za těžších podmínek.

Noční létání se mi moc líbilo, domů jsem od rybníka odjížděl v deset v příjemném rozpoložení.

Tady jsou nějaké momentky z toho večera: